English
Česky

Základní podmínky úspěšného chovu japonských Nishikigoi, 2. díl

22. března 2010

Velmi významným faktorem, který dokáže ovlivnit zásadním způsobem chov Koi v zahradním jezírku, je filtrace...

Bude stačit písková filtrace?

Další věc, kterou musíme řešit poté, co máme jasno v tom, jaké jezírko chceme a jak ho postavíme, je filtrace. O filtračních systémech už toho bylo napsáno v nejrůznějších knihách a časopisech velice mnoho, a tak se pokusím jen o jakési shrnutí a základní vysvětlení problematiky. Nejzákladnější věcí, od které by se měl výběr filtrace odvíjet, je její podíl na objemu vody jezírka. Pokud chceme, aby fungovala spolehlivě a produkovala čistou vodu s potřebnými hydrochemickými vlastnostmi, neměli bychom jít pod hranici 10%. To znamená: máme-li jezírko s 20 m3 vody, naše filtrace by měla mít obsah 2m3. Při hledání optimálního filtračního zařízení se často setkáme i s tím, že nám řada obchodníků radí použít nějaké jednoduché tlakové filtry, které se prodávají v podobě černých plastových kontejnerů. Z hlediska mechanického čištění nejsou špatné, účinnost biologického čištění je ale diskutabilní. Důvod, proč to říkám, je poměrně jednoduchý: biologické čištění zajišťují bakterie, které žijí tzv. přisedlým způsobem života. A aby jich byl ve filtru dostatek, mohly se zdárně množit a „pracovat“, musí mít k dispozici obrovskou plochu. Nabízené tlakové filtry jsou ale z hlediska vnitřního povrchu natolik malé, že kupříkladu 20 litrový filtr nemůže kapacitně na 20 kubíkové jezero prostě stačit. Mechanicky ho sice vyčistí, ale biologicky ne! Filtr se tak neustále zanáší, a pokud ho nebudeme třeba i denně čistit, svou funkci neplní! Proto je třeba mít v systému zařízení, které je objemově větší a je v něm dostatečně velká plocha pro činnost bakterií.

Desetiprocentní objem filtrace ve vztahu ke kubatuře vody v jezírku je hodnota, která sama o sobě zajistí kvalitní a čistou vodu s tím, že nemusíme počítat čistící efekty vysazených rostlin. Když bude biotop stavět odborník, který přesně zná způsob, jakým vodní vegetace vodu čistí v určité fázi svého vegetačního cyklu, a dokáže namíchat její správnou skladbu včetně množství, dá se hodnota filtrace ponížit třeba na 5%. Osobně to ale moc nedoporučuji, investice do správného objemového podílu filtrace není zas tak veliká, a navíc máte jistotu, že voda bude čistá a hydrochemicky v pořádku. Materiály, které by měly být z hlediska kvalitního biologického čištění a fungování bakterií ve filtru obsaženy, jsou podrobně rozepsány v knize Koi – barevní japonští kapři (nejdete ji v našem e-shopu), a nemá tudíž cenu se jimi zde zabývat.

 

Písková filtrace pro chov Koi nestačíNadzemní tlakový filtr umístěný v rohu zahrady



Kromě kvalitní náplně filtru je také velice důležitá hodnota tzv. „zdržení vody ve filtru“. Je to pojem, se kterým se zase tak často nesetkáváme, řada laiků ho vůbec nezná a hodně výrobců filtrací s ním prostě neoperuje. Pro samotnou činnost filtrační jednotky je velmi důležitý! O co se tedy jedná? V podstatě jde o to, jak rychle voda filtrem proteče. Pokud voda, a to je otázka malého filtru, projde filtrací hodně rychle, nemohou mít bakterie odčerpávající dusík takovou výkonnost, a jeho část se vrací zpátky do jezírka. Bude-li ale filtrační zařízení dostatečně velké, mohou bakterie „pracovat“ daleko delší dobu, a voda se vrací do nádrže vyčištěna lépe. Z hlediska průtoku filtrem by se voda z jezírka měla v celém svém objemu „otočit“ ve filtru jednou za 2-3 hodiny.

Posuzujeme-li tyto skutečnosti objektivně, mělo by nám vyjít, že nejlepší je opravdu jednoduchý, klasický komorový filtr, který můžeme zakomponovat do systému buď jako nadzemní tlakový (necháme ho stát někde zamaskovaný třeba v rohu zahrady či za skálou), nebo gravitační (je zapuštěn do země, přikrytý většinou dřevěným pódiem, a my ho nevidíme). Do nadzemní filtrace ženeme vodu z jezírka tlakovým čerpadlem, a poté, co se vyčistí, vytéká samospádem do jezírka. Do gravitačního filtru přichází voda naopak samospádem a čerpadlo ji po přečištění vrací zpět. A jestli potokem, přes nějaký vodopád či napřímo, je spíše otázka estetická. Při rozhodování o typu filtrace pro nově realizované jezírko budeme posuzovat hlavně asi pořizovací náklady, dále náklady na provoz a s ním související náklady na údržbu. Budeme-li uvažovat o nadzemní filtraci, jednoduše si spočítáme, že ušetříme za výkopové a zemní práce, protože nemusíme budovat žádnou šachtu. Tyto filtry se také lépe čistí, protože při odkalování pouštíme sedimenty rovnou do kanalizace. Nevýhodou je naopak to, že je filtrační zařízení vidět (někomu to ale nevadí), v zimě snadno prochládá, popř. může i zamrznout. Tomu se dá zabránit tím, že ho obložíme např. silnějším polystyrenem nebo minerální vatou. Pokud bychom to neudělali, může se teplota vody dostat až k nule, což se odrazí i na zimovaných Koi.

I když vám to možná přijde jako odtažitá věc, je třeba, aby si lidé uvědomili, že v souvislosti s docílením požadovaných hydrochemických vlastností není možné na noc filtrační jednotku vypínat. Bohužel hlavně v městské zástavbě to majitelé jezírek praktikují hodně často (filtry se vypínají kvůli klidu na spaní nebo malým dětem), i když je to to nejhorší, co mohou udělat. Přes noc (stačí i několik málo hodin) uhyne velká část bakterií, které ve filtru normálně žijí (prostě jim dojde kyslík) a ráno je ve formě „dusíkatých zbytků“ vypláchneme z filtrace do jezírka. Skoro celý den pak trvá, než se voda opět přečistí, ale přichází zase noc a s ní i nové vypnutí filtru. Celý koloběh se opakuje a voda velice rychle ztrácí své dobré vlastnosti, požadovanou kvalitu!

Pokračování příště...

Pohodové jaro s Koi přeje Luděk Štěch

autor: stachsw.cz   design: Jan Junek
Ornafish
Alcedor facebook